V této zábavné a vždy podnětné eseji Kundera chytře načrtává svůj osobní pohled na historii a hodnotu románu v západní civilizaci. Až příliš často se podle něj o románu uvažuje pouze v rámci jazyka a národa jeho původu, i když vývoj románu vždy probíhal za hranicemi: Laurence Sterne se učil od Rebalaise, Henry Fielding od Cervantese, Joyce od Flauberta, Garcia Marquez od Kafky. Skutečným dílem románové hmoty je její schopnost odhalit nějaký dříve neznámý aspekt naší existence. V Le rideau Kundera dovedně popisuje, jak to dělají nejlepší romány.