Otomar Korbelář vzpomíná...

Třetího listopadu 1999 jsme si připomněli sté narozeniny herce Otomara Korbeláře. Nežije už mnoho obdivovatelů jeho jevištního umění, i když někteří z nich ho ještě v sedmdesátých letech měli možnost vidět na prknech Hudebního divadla v Karlíně. Ale o už byl jen odlesk jeho skvělých hereckých výkonů hlavně v třicátých letech, kdy byl členem Městských divadel pražských. Diváci těchto kritikou opěvovaných představení už pravděpodobně nejsou mezi námi. Ani Otomar Korbelář. Filmoví diváci jsou na tom lépe - filmy, v nichž herec nejednou vytvořil hlavní roli, se stále objevují v pořadech pro pamětníky. I ti nejmladší znají filmy Tulák Macoun, Těžký život dobrodruha, Skalní plemeno, Lucerna, Prstýnek a další natočené před válkou či za okupace, stejně jako mnohé, vzniklé po válce - například Pytlákova schovanka.
Otomar Korbelář věřil, že odchod ze života neznamená zánik člověka, že se "všechna ta energie, kterou oplýval a kterou vyzařoval, snad i rozdával," neztratila. Věřil, že "někde ve vesmíru existují nějaké magické skrýše, které dokáží hercovu práci uchovat, archivovat, založit a v příhodnou chvíli vytáhnout na světlo boží, aby i naši potomci věděli, že jsme tu byli, žili, dělali něco, co snad nebylo marné..."
I tato publikace, opírající se o autentický autorův magnetický záznam, pořízený nedlouho před hercovým skonem, a o dochované rozhlasové nahrávky, by mohla být jednou z těch "magických skrýší" a dát nahlédnou do života a práce tohoto nezapomenutelného herce.