Proměny

Jen málo děl světové literatury je tak slavných jako Ovidiovy Proměny. Geniální básník, jenž byl na vrcholu slávy vyhoštěn císařem Augustem z neznámých důvodů do vyhnanství, jimi vytvořil stěžejní dílo starořímské literatury, v němž zúročil své hluboké literární znalosti, ale především dal košatě rozkvést své překypující fantazii a básnickému mistrovství.

Rozsáhlá skladba o 15 knihách je pásmem příběhů z řecké a římské mytologie, jejichž společným tématem je proměna-člověka ve zvíře, rostlinu, hvězdu apod. Mistrovská fabulace, vypravěčské umění a výrazová virtuozita zajistily Proměnám nesmrtelnost, a to i ve výtvarném umění, a neutuchající čtenářskou oblibu.

Po stránce umělecké jsou Proměny dílem, které dalo vzniknout nejsilnějším stránkám Ovidiova básnického nadání, hravé lehkosti jeho fantazie a umění vyjádřit duševní hnutí jednajících osob. S neobyčejnou lehkostí střídá obrazy smutné a veselé, dojemné a hrozné, vznešené a směšné. Láska zde vystupuje v nejrozličnějších obdobách, ačkoliv milostná témata ani zdaleka nejsou jediná.