Slunce a déšť

Výbor z povídek italského prozaika, dramatika a kritika, poctěného v r. 1934 Nobelovou cenou, odráží prostředí Sicílie a Říma na sklonku minulého století. V autorově vidění světa se zračí myšlenková situace intelektuála středních buržoazních vrstev, přičemž převládajícím laděním vyprávění je melancholická skepse. Prózy zachovávají svěžest a bezprostřednost invence a jsou pravdivým obrazem Itálie, zejména tíživých sociálních problémů zaostalého Jihu.