Slunce nad údolím

Román bude listě překvapením pro
všechny čtenářské kruhy. Není to ani
nové jméno, které přiláká zájem kritiky
i čtenářů, ale je to především hodnota
díla, které strhne kritickou pozornost
Neboť Olga Košutová přistoupila k sepsání své první větší románové práce
opravdu dobře vyzbrojena autorskou
vnímavostí, hlubokým smyslem pro vyvážení a komposici děje, živým pochopením pro plastičnost svých horských
postav a jejich životů. Práce Olgy Košutové ie umístěna ve slezském podhoří i v pohraničních lesích, které autorka dobře zná a k nimž se připjala
opravdovou a oddanou láskou. Ale její
hory, které také utvářeli osud člověka,
jež dávaií lék i tomu, kdo kdysi zabloudil a málem klesl, které zachraňují lidi,
kteří jinde utrpěli rány osudu, nejsou
horami, které hrozí, ale jež jenom zachraňují. Ano, slunce nad údolím, slunce nad tíži životů, slunce životodárné to je symbol její práce a jejího obsahu,
Jenž nechce býti jenom laciným optimisticky zladěným románkem, ale dílemv pravém slova smyslu. Lidé se tu scházejí, aby si vyrovnali své osudy, aby si
pomáhali ve svých nehodách a neštěstích, které někdy málem hrozily, že udusí člověka, který však nesmí ustupovat nástrahám, ale pevně kráčet za stále
novým cilem. Co však zvláště zaujme v této knize vedle samotného obsahu
je také styl knihy, která le psána zvláště čistým jazykem, průzračným a přece básnickým jako samotné hory.